POLITICKÝ TESTAMENT ADOLFA HITLERA
*Uplynulo již více než třicet let od doby, kdy jsem v roce 1914 přispěl jako dobrovolník do první světové války, která byla Říši vnucena. V těchto třech desetiletích jsem se ve všech svých myšlenkách, činech a životě řídil výhradně láskou a loajalitou ke svému národu. On mi dával sílu činit ta nejtěžší rozhodnutí, před kterými kdy smrtelník stál. V těchto třech desetiletích jsem vypotřeboval svůj čas, pracovní sílu a zdraví.

Není pravda, že jsem já nebo kdokoli jiný v Německu chtěl v roce 1939 válku. Chtěli ji a podněcovali výhradně ti mezinárodní státníci, kteří byli buď židovského původu, nebo pracovali pro židovské zájmy. Učinil jsem příliš mnoho nabídek na regulaci a omezení zbrojení, které příští generace nebudou moci navždy přehlížet, než aby odpovědnost za vypuknutí této války byla svalována na mne. Dále jsem si nikdy nepřál, aby po první osudové světové válce vypukla druhá proti Anglii, nebo dokonce proti Americe. Uplynou staletí, ale z trosek našich měst a památek bude vyrůstat zášť vůči těm, kteří jsou nakonec za všechno zodpovědní a kterým musíme děkovat, mezinárodnímu židovstvu a jeho přisluhovačům.

Tři dny před vypuknutím německo-polské války jsem britskému velvyslanci v Berlíně znovu navrhl řešení německo-polského problému - podobně jako v případě Sárska pod mezinárodním dohledem. Ani tuto nabídku nelze popřít. Byla odmítnuta pouze proto, že vedoucí kruhy anglické politiky si válku přály, částečně kvůli očekávanému obchodu a částečně pod vlivem propagandy organizované mezinárodním židovstvem.

Zcela jasně jsem také řekl, že mají-li být evropské národy opět považovány za pouhé akcie, které mají tito mezinárodní spiklenci v oblasti peněz a financí kupovat a prodávat, pak odpovědnost ponese ta rasa, židovstvo, která je skutečným zločincem tohoto vražedného střetu. Dále jsem nikoho nenechal na pochybách, že tentokrát miliony evropských dětí árijských národů nebudou umírat hlady a miliony dospělých mužů nebudou trpět smrtí a statisíce žen a dětí nebudou upalovány a bombardovány ve městech, aniž by skuteční viníci nemuseli svou vinu odčinit, byť i humánnějšími prostředky.

Po šesti letech války, která se navzdory všem neúspěchům jednou zapíše do dějin jako nejslavnější a nejstatečnější projev vůle národa k životu, nemohu opustit město, které je hlavním městem této říše. Protože síly jsou příliš malé na to, aby se na tomto místě mohly dále bránit nepřátelskému útoku, a náš odpor je postupně oslabován lidmi, kteří jsou stejně tak pomýlení, jak jim chybí iniciativa, rád bych tím, že zůstanu v tomto městě, sdílel svůj osud s těmi miliony dalších, kteří se k tomu také odhodlali. Navíc si nepřeji padnout do rukou nepřítele, který vyžaduje nové představení organizované Židy pro pobavení jejich podněcovaných mas.

Rozhodl jsem se proto zůstat v Berlíně a tam z vlastní vůle zvolit smrt v okamžiku, kdy se domnívám, že samotnou pozici Vůdce a kancléře již nelze udržet. Umírám s radostným srdcem, vědom si nezměrných činů a úspěchů našich vojáků na frontě, našich žen na domácí frontě, úspěchů našich zemědělců a dělníků a jedinečné práce naší mládeže, která nese mé jméno, unikátní v celých dějinách.

To, že vám všem ze srdce děkuji, je stejně samozřejmé jako mé přání, abyste kvůli tomu v žádném případě nevzdávali boj, ale naopak v něm pokračovali proti nepřátelům otčiny, ať už kdekoli, věrni krédu velkého Clausewitze. Z oběti našich vojáků a z mé vlastní sounáležitosti s nimi až do smrti vzejde v každém případě v dějinách Německa zárodek zářivé renesance nacionálně-socialistického hnutí, a tím i uskutečnění skutečného národního společenství.

[…]

Vydáno v Berlíně dne 29. dubna 1945. 4:00 H.*